Na začátku přelomu starého a nového roku jsou regály papírnictví zaplněné řadou diářů. Kapesních, stolních, linkovaných vodorovně i svisle. Na rozdíl od dřívějších dob, kdy design býval téměř jednotný, je na výběr neuvěřitelné množství jak barevných variant, tak nejrůznějšího dalšího zdobení. Diáře malé i velké, podlouhlé, čtverhranné, v plastových deskách, textilních, papírových….Někdy se dokonce jedná o malé šperky za hodně peněz. Spousta lidí nabídku diářů míjí pohledem a říká si: „Nač to, když si veškeré informace můžu zaznamenat jednoduše do počítače nebo telefonu?“ A tak se vynořuje otázka, zda nejsou diáře přežitkem.

Každý na to má svůj názor a má na něj plné právo. Co komu vyhovuje je jeho věc. Ale byť se to nezdá, řada lidí a většinou jsou to ženy, je sice počítačově více než dobře gramotná a tablet a chytrý telefon je jejich siamským dvojčetem, ale přesto na začátku roku otevírají nepopsané stránky diáře, aby na nich v jeho průběhu zobrazily události, které je dny všedními i svátečními provází. Narozeniny a svátky, schůzky, měsíční cykly, den kdy započaly s dietou – ne tak den, kdy s ní skončily. Někdy jsou dokonce statistikou partnerského vztahu. Kolikrát se s partnerem pohádaly, kolikrát strávily pěkný den. Při rozhodování jestli chlapa praštit po hlavě paličkou, nebo tiše polknout a jít s ním životem společně dál, mohou sehrát důležitou roli. Mozek je potvora zrádná a mnohdy si pamatuje to, co by neměl a naopak.

Diáře plní také důležitou roli pomocníků v práci, protože ve velkém množství informací je jejich přehled díky psané formě jednodušší a orientace v nich je snazší, než v počítači, tabletu nebo telefonu. Mnohdy i rychlejší. Stačí otočit list a prstem projet řádky. Většinou je však diář čímsi víc. Ne ten pracovní, který po uplynutí roku končí v koši, ale ten soukromý, jenž je společníkem, který v sobě skrývá informace intimního charakteru a stejně jako vypovídá o tom, kdy je jaké výročí, jaká důležitá událost či schůzka se přihodila či konala vám dokáže napovědět třeba to, kdy bylo počato vaše dítě.

Přečtěte si:   Proč je kyslík tak důležitý pro život?

Počítač, tablet ani telefon na nás nedýchne atmosférou události, která je zaznamenána v diáři. Stačí jej otevřít a sklon písma, drobná poznámka, malá kresbička, založená viněta, proužek z parfumerie, jehož vůně ani po dlouhé době úplně nevyprchala, to vše dělá z diáře nejen praktického pomocníka, ale opravdového průvodce vzpomínkami. Zatímco v elektronické podobě můžete mít zanesenou například poznámku: „Maruška – zubař“, v diáři se většinou rozepíšete víc. K poznámce „Maruška-zubař“ je připsáno třeba „první zoubek nechce ven“. Diář se tak stává němým svědkem více i méně důležitých událostí v našich životech. Některé bychom nejraději navždy vymazali ze své paměti, jiné nám po znovuoživení přečtením poznámky vženou do očí slzy dojetí či smíchu.

Jsou i takoví, či spíše takové, protože to je téměř výsada žen, jenž si své diáře po celé roky střádají. Útlé malé diářky zaberou jen málo místa, avšak dokáží vyvolat velké emoce. Vzpomínky na přátelství a lásky, na průběh těhotenství a dokonce i den, kdy to všechno začalo oslovením „Slečno, nešla byste na kafe?“

Byla by škoda se některých vzpomínek vzdát. Často totiž máte v hluboko v hlavě zasunuté příjemné vzpomínky, na které si upamatujete až když k vám pronikne informace, která je vyvolá. Mohou představovat povzbuzení ve chvílích, kdy je vám těžko, kdy ztrácíte půdu pod nohama a kdy si třeba nemůžete upamatovat, že kromě smůly vás někdy provázelo také štěstí. A to není vůbec málo.

 

 

Podobné příspěvky z rubriky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *