Možná, že jste se natěšeni na houbařský úlovek vydali do lesa a opravdu se vrátili s plným košíkem. Čistili jsme houby večer u televize, kde zrovna běžela reportáž o tom, kolik lidí sebralo nejedlé houby a kolik se jich jedovatými otrávilo. Pomysleli jste si, že to se vám stát nemůže, neboť sbíráte výhradně houby s rourkami. Jedinou takovou houbu, která zhořkne, jen když ji vidíte, hřib zvaný Satan, poznáte na sto metrů. Víte však, že přesto se ve vašem košíku může objevit hřib, který vám sice nijak závažné zdravotní potíže nezpůsobí, ale dokáže pokazit celý připravovaný pokrm? A to se na vás v lese směje a láká vás svým typickým kloboučkem a naspodu žlutými modrajícími póry. Kdo by to do něho řekl?
Vypadá jako dobrota, ale dobrota to není…
Pro mnohé i zkušenějších houbaře to bývá překvapení. Dali by snad i ruku na to, že ta krásně vypadající houba je hřib, na kterém si pochutná celá rodina. Takové obalované smažené hlavičky hřibů, houbová omáčka, bramboračka s houbami, houbové karbanátky a sekaná, nebo třeba obyčejná smaženice a navíc s domácími vajíčky? Ňam! To je ale zklamání, když veškeré vaše snažení vyjde vniveč a to třeba jen díky jedné houbě. Všechno můžete s klidem vyhodit. Chuť pokrmu je nevábná, nahořklá, máte dojem, že byste raději okousali plaňku v plotě, než snědli, co jste si uvařili. Nebo zavařili? Asi to druhé. A to pouze tím, že jste sáhli po nesprávné houbě, která klame tělem. Ve vašem košíku se totiž ocitl nejedlý hřib Kříšť. Tento hřib se sice o žádnou tragickou událost nepostará, ale k tomu, aby si kdokoliv na něm pochutnal je stejně daleko, jako z vaší pohovky na Měsíc.
Krásný lhář
Pokud vyrážíte na houby, dejte si na tuto nepříliš často se vyskytující houbu proto dobrý pozor. Od všech „dobrých“ hřibovitých hub se liší zejména zbarvením ústí rourek, které nemá červené, ale až citronově žluté. Jeho klobouk mívá světlejší odstín, než například Kovář nebo Koloděj, ale nikdy není tak světlý (šedý) jako jej má horčák Satan. Kříště si lidé často pletou právě s Kolodějem a Kovářem. Kovář má však třeň nejčervenější nahoře pod kloboučkem a také nemá síťku. Koloděj má základní barvu třeně nahoře žlutou, zhruba od poloviny směrem k bázi červenou a po celé jeho třeni je výrazná síťka s protáhlými oky. Třeň Kříště vám může mnohé napovědět, je totiž úplně jiná. Klobouk této krásné nejedlé houby je zpočátku polokulovitý, později vyklenutý. Mladé houby mají okraj klobouku tenký a nerovný. Jeho povrch je také nerovný, krásně sametový, olivově šedé až okrově hnědé barvy. Splést se je tak snadné…. Trubky na řezu modrají a tak je tu další možnost záměny s modrákem. Zkrátka Kříšť lže, jako když tiskne. A jde mu to, nutno říci, dost úspěšně. A pokud tohoto krasavce v lese ochutnáte, abyste se ujistili, že to satan není, bude stejně hořký, jako on. Jen zprvu bude mírně nasládlý a jeho hořkost ucítíte o chviličku později. Další bod pro sedmilháře. Takže až se vydáte do lesa na houby, připravte se i na tu možnost, že ne všechno, co se třpytí je zlato. Respektive ne všechno, co vypadá jako dobrý jedlý hřib, jím také je.
