Každý, kdo má doma psa, už zažil situaci, kdy chlupáč sedí u stolu a loudí. Odolat jeho smutnému či žádostivému pohledu dá někdy opravdu dost práce. Ovšem stačí pokud podlehnete, kousek jídla mu od stolu dáte a na problém je zaděláno. To, co jí lidé, psům voní a chutná a když se jim to povedlo jednou, proč by to příště nezkusili zase?
Může to ještě vypadat roztomile u malého štěněte, ale pokud loudí dospělý pes, legrace končí a lidi u stolu to může nepěkně obtěžovat. Je-li navíc velkého vzrůstu a dosáhne na stůl, váš zákaz je pro něho jen slovní hříčkou a obslouží se klidně sám. Není-li až tak odvážný, dožaduje se dobrot kňučením, hrabáním packou, dorážením a někdy štěká tak, jako by se do domu právě vkrádal zloděj. Pes-chytrolín zkouší navíc různé kousky, které se naučil: panáčkuje, válí sudy, střihá ušima. Stolování máte zkrátka i s programem, za který by se nemusel stydět ani cvičený medvěd v cirkuse.
Možná vás to chvíli baví, ale zákonitě přijdou chvíle, kdy je takové chování vašeho psího kamaráda vyloženě nevhodné. A pak teprve začnete uvažovat o tom, že se někde stala chyba a bylo by dobré ji napravit. Jde to ovšem špatně. Než psa složitě odnaučovat loudění je lepší vůbec ho to nenaučit. Teorie je však něco jiného, než praxe. Ne každý pohledu psích očí dokáže odolat. Musí to být jeho páníček, kdo stanoví mantinely a často to má o to horší, že čelí nejen psímu loudilovi, ale také třeba dětem, které psovi tajně něco podstrkují, nebo babičce, která je přesvědčená, že psa trápíte hlady.
Co tedy dělat?
Začněte pochopitelně u sebe, ale rozhodně vysvětlete ostatním členům rodiny a případně také přátelům, že si nepřejete, aby psovi od stolu cokoliv podávali. Ano, je to těžké a ne každý to dokáže pochopit. Staly se i takové případy, kdy kvůli tomu babička s rodinou dlouho nemluvila, nebo dokonce do té doby pevné přátelství skončilo. Snažte se důrazně vysvětlit, že psovi lidská strava nedělá dobře. Nebudete lhát. Pro psí žaludek není dobré množství soli, které většinou jídlo obsahuje, koření pak už vůbec ne. V dobré víře je možné psímu kamarádovi zadělat dokonce na pořádné střevní problémy.
Co se zlozvykem?
Své okolí jste tedy již přesvědčili a je třeba stanovit pravidla chlupáčovi. Pokud se pes již naučil loudit stejně dobře, jako malé dítě a vy ho tohoto zlozvyku zbavujete, existuje několik vhodných triků. Je třeba se smířit s tím, že odvykání loudění vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Prvním možností je ignorovat ho. Domlouvání, že „to hodný pejsek nedělá“, je k ničemu. Důležitý je tón vašeho hlasu. Nahlas a zřetelně mu řekněte například: „Fuj je to!“ nebo „Nesmíš!“ a do hlasu dejte veškerou důraznost, aby poznal, že se jedná skutečně o váš nesouhlas. Dále je možné mu také dát jeho potravu do psí misky v době, kdy budete jíst i vy. Částečně tím minimalizujete jeho tendence žebrat. Pakliže bude pes v době, kdy vy si dopřáváte dobrot, hladový, budou jeho loudící sklony samozřejmě větší.
Práce celé rodiny
Odnaučit psa loudit je záležitost náročná, která vyžaduje trpělivost a důslednost nejen vaši, ale také celé vaší rodiny. Argumenty jako: „Vždyť jsem mu dal/dala jen malý kousek“ představují pokračování těchto potíží. Je důležité dodržovat zásady a psovi od stolu nedopřát ani zrnko rýže. Musí pochopit, že to, co je na stole, je pro něho tabu. Nejlepší je stanovit v rodině pro krmení psího kamaráda pravidla. Pokud je to možné, měl by ho krmit vždy jeden člen rodiny. Na krmení má mít svou misku, která by měla být na stále stejném místě. A pakliže to je možné, je vhodné mu potravu podávat vždy ve stejnou dobu, aby si na krmný režim navykl.
