Vaši „smečku“ jste původně tvořili vy dva a váš pes. Ovšem nyní se situace mění, neboť do rodiny přichází další člen – miminko. Co dělat, abyste si na novou situaci zvykli všichni včetně čtyřnohého přítele tak, aby byla spokojenost na všech stranách?
Příchod nového člena rodiny pro otce a matku znamená radostnou událost, ale pro psa může představovat stres. Zatímco se dříve těšil na výsluní pozornosti svých páníčků, s příchodem té „malé upištěné věci“ se posunul kamsi dozadu. Není středem pozornosti, není na něj tolik času, neustále ho někdo okřikuje že „tohle nesmíš“ a „fuj“ a „mazej do pelíšku“. Pes to nechápe. Ačkoliv zprvu projevil o nového člena zájem a možná by se s ním i bezproblémově sžil, zákazy, příkazy a minimum pozornosti z něho udělají bytost, která citově strádá. Jeden pes může reagovat smutkem, druhý stresem, ve které začne dělat loužičky a ničit vše, na co přijde. Nejhorší variantou je agrese, která se může obrátit i vůči dítěti. Pokud se i vaše rodina čítající psího kamaráda chystá na příchod nového člena, je důležité si uvědomit, že pes není věc, ale bytost, která má mozek, srdce a duši. Je třeba ho na novou situaci postupně připravovat a až si domů z porodnice přivezete malý roztomilý uzlíček, dát psovi pocit, že i on je pro vás stále stejně důležitý, jako býval dřív.
Ještě než se miminko narodí, určitě už budete mít připravenou postýlku a hračky, zkrátka nějaké z věcí, bez kterých se výbava nového člena rodiny neobejde. Již tehdy psovi vysvětlete, že toto je pro něho pasé. Zkrátka postýlka? Fuj! Deka? Fuj…. Pozdější zákazy by si spojoval s existencí miminka a na problém by mohlo být zaděláno. Kromě „Nesmíš!“ nezapomínejte používat také slovo „Hodný“. Chvála dokáže zázraky a není jí nikdy dost. Docela možná, že se vám tato zkušenost hodí později při výchově vašeho potomka…
Maličké dítě často pláče a je až neuvěřitelné, kolik decibelů ze sebe dokáže vydat. Pes na tento zvuk může reagovat podrážděně. Aby si postupně měl možnost zvyknout, pokud máte možnost nahrát zvuk plačícího dítěte, udělejte to. Zvuk pak psovi pouštějte nejlépe ve chvíli, kdy je v pohodě, věnuje se třeba nějaké své oblíbené činnosti (hraje si se svým plyšákem, kouše houževnatou tyčinku, nebo třeba jen leží). Váš psí kamarád si na tento zvuk tak zvykne dřív, než mu hlas skutečného děťátka bude dorážet do uší.
Důležitou roli hraje okamžik návratu z porodnice. Rodiče, kteří si domů nesou druhé dítě, mnohdy připravují přímo bojové plány jak postupovat, aby starší dítě sourozence přijalo a nežárlilo. S maminkou se porodnice vrací kromě bratříčka či sestřičky také třeba nějaká ta hračka a dítě je motivováno k tomu, aby mamince s miminkem pomáhalo, neboť bez něho by to nedokázala tak dobře…. Připravit na příchod miminka je ale třeba i pejska. Když přijedete domů, je dobré, aby nejprve vešla maminka bez děťátka a po několika dnech odloučení se s ní mohl její věrný chlupatý přítel přivítat. Ideální je, může-li první setkání s miminkem proběhnout na neutrální půdě. Je proto dobré, aby panička vzala psa na vodítko a vyšla s ním ven, kde se pomaličku seznámí. Opatrně psa nechte dítě očichat, hlaďte ho a konejšivě na něho mluvte. Piškotka nebo jiný oblíbený pamlsek může také pomoci. Je pravděpodobné, že se pes bude dítě snažit olíznout. Představuje to pro něho totiž důležitý sociální rituál. Jistě víte, že váš pes je očkované a čistotné zvíře, takže olíznutí není žádná tragédie. Pokud se tak stane, není to žádné neštěstí a dítěti neuškodí. Vzpomeňte si na doby prababiček, kdy se úplně malé děti batolily mezi domácími zvířaty a bývaly možná zdravější, než dnešní děti, které vyrůstají v prostředí často připomínajícím sterilní prostředí laboratoře. Na psa nekřičte a netrestejte ho. Dělá něco, co je pro něj přirozené. Lepší jedno klidné olíznutí, než pocit ukřivdění, který se mu vepíše do hlavy.
V rámci možností se snažte zachovat takový režim, na jaký byl pes zvyklý před příchodem miminka. Neodhánějte ho, když miminko krmíte, koupete nebo přebalujete. Na psa přitom hovořte a dopřávejte mu pocit, že i on je pro vás stále stejně důležitý. Uklidňující tón vašeho hlasu dokáže se zvířetem, které cítí s příchodem děcka ohrožení své pozice hotové zázraky. Zvíře se necítí odstrčené a velmi brzy si zvykne na skutečnost, že se „smečka rozrostla“. Potom se může stát navíc tím, kdo bude jejího dalšího člena chránit a bránit a není důležité, že je to třeba miniaturní čivava, která by dokázala svým štěkáním zastrašit sotva tak myš. Snaha se cení…
Ačkoliv se může po čase zdát, že soužití je v naprostém pořádku a žádné nebezpečí nehrozí, nenechejte se uchlácholit a opravdu nikdy nedopusťte, aby dítě se psem bylo o samotě. Může nechtěně psa kopnout do čenichu nebo šťouchnout do oka a nikdy nevíte, jak zvíře zareaguje. O dětech pokousaných „hodnými rodinnými psy“ toho bylo napsáno už hodně, ale proč se tak skutečně stalo se většinou nikdo nedozví, protože u toho v tu nešťastnou chvíli zkrátka nikdo nebyl.
