Tato chundelatá krasavice se honosí kožíškem tak dlouhým a hebkým, že jí kočky a kocouři na dvorech a zahradách mohou v třeskuté zimě jen závidět. Většina lidí ji zná jako kočku angorskou, správně se ale nazývá kočka perská.

Její původ je mezi pouštními a stepními kočkami, žijícími na Středním Východě. První perská kočka pocházela z Persie, další z Turecka. Jejich postupným křížením pak vzniklo plemeno známé jako perská kočka. Koncem 19. století byl vytvořen první plemenný standard a netrvalo dlouho a toto plemeno bylo oficiálně uznáno.

Jako každá kočka,  není příliš závislá na člověku, ale když má náladu ráda se mazlí a je přítulná. Patří k celkově klidnějším kočičím plemenům. S výrazem aristokratky ráda polehává na vyvýšených místech a sleduje dění kolem sebe. Díky širokému nosu, plochému obličeji a výrazně zaoblenému vzezření hlavy má úplně jiný výraz, než na jaký jsme u běžných koček zvyklí. Peršanka má velké kulaté oči, nevelké zakulacené uši, krátký statný krk. Celkově působí díky svým krátkým a robustním nohám nemotorně, ale zdání klame.  Když to situace vyžaduje, je stejně mrštná jako všechny kočkovité šelmy.

Péče o její srst je náročná. Její kožíšek mívá bohatou podsadu, což je právě ta část kočičí srsti, která ráda plstnatí a chundelatou krasavici mění na urousanou Popelku. Pokud se rozhodnete pořídit si perskou kočku, počítejte s tím, že budete muset být kočičím kadeřníkem. Na úpravu srsti existuje řada nejrůznějších hřebenů a kartáčů, které dokáží tuto práci hodně usnadnit. S česáním je vhodné začít hned od začátku, kdy si ji pořídíte a ona je ještě hravým koťátkem, protože si na tuto činnost zvykne a nebude se pak bránit doslova jako tygr. Oproti němu je sice vzrůstu nevelkého, ale šrámy dokáže udělat také pěkné.

Přečtěte si:   Špatný výběr školního batohu může způsobit nevratné poškození páteře

Perská kočka se vyskytuje v různých barvách. K nejznámějším patří  jednobarevná, například modrá, černá, krémová či bílá, zajímavě působí želvovinová v barvě červené, modré, krémové, čokoládové či lila, oku lahodí však i další barvy, třeba kouřová či dvoubarevná.

O své potomky se stará stejně dojemně, jako každá kočičí máma. Zhruba od čtvrtého týdne věku začínají být koťátka nejroztomilejší. Zprvu se živí jen mateřským mlékem, později je třeba přikrmovat a pozvolna se tak učí přecházet na stravu, kterou se budou v budoucnu živit. Většinou to jsou speciální kočičí granule, které představují vyváženou stravu s dostatkem výživných látek i vitamínů.

Pokud byste si svou kočku chtěli s sebou vzít i na dovolenou do zahraničí, počítejte s tím, že stejně jako pro vycestování se psem i v tomto případě je nutné dodržovat požadavky dané legislativou České republiky a ostatních zemí. Řadu užitečných rad vám jistě poskytne váš veterinář, který před odjezdem musí vydat potvrzení, že je vaše zvíře zdravé.

 

Podobné příspěvky z rubriky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *