Tato chundelatá krasavice se honosí kožíškem tak dlouhým a hebkým, že jí kočky a kocouři na dvorech a zahradách mohou v třeskuté zimě jen závidět. Většina lidí ji zná jako kočku angorskou, správně se ale nazývá kočka perská.

Její původ je mezi pouštními a stepními kočkami, žijícími na Středním Východě. První perská kočka pocházela z Persie, další z Turecka. Jejich postupným křížením pak vzniklo plemeno známé jako perská kočka. Koncem 19. století byl vytvořen první plemenný standard a netrvalo dlouho a toto plemeno bylo oficiálně uznáno.

Jako každá kočka,  není příliš závislá na člověku, ale když má náladu ráda se mazlí a je přítulná. Patří k celkově klidnějším kočičím plemenům. S výrazem aristokratky ráda polehává na vyvýšených místech a sleduje dění kolem sebe. Díky širokému nosu, plochému obličeji a výrazně zaoblenému vzezření hlavy má úplně jiný výraz, než na jaký jsme u běžných koček zvyklí. Peršanka má velké kulaté oči, nevelké zakulacené uši, krátký statný krk. Celkově působí díky svým krátkým a robustním nohám nemotorně, ale zdání klame.  Když to situace vyžaduje, je stejně mrštná jako všechny kočkovité šelmy.

Péče o její srst je náročná. Její kožíšek mívá bohatou podsadu, což je právě ta část kočičí srsti, která ráda plstnatí a chundelatou krasavici mění na urousanou Popelku. Pokud se rozhodnete pořídit si perskou kočku, počítejte s tím, že budete muset být kočičím kadeřníkem. Na úpravu srsti existuje řada nejrůznějších hřebenů a kartáčů, které dokáží tuto práci hodně usnadnit. S česáním je vhodné začít hned od začátku, kdy si ji pořídíte a ona je ještě hravým koťátkem, protože si na tuto činnost zvykne a nebude se pak bránit doslova jako tygr. Oproti němu je sice vzrůstu nevelkého, ale šrámy dokáže udělat také pěkné.

Přečtěte si:   Letní tábory aneb udělejte něco pro zdraví a vývoj svého zlatíčka

Perská kočka se vyskytuje v různých barvách. K nejznámějším patří  jednobarevná, například modrá, černá, krémová či bílá, zajímavě působí želvovinová v barvě červené, modré, krémové, čokoládové či lila, oku lahodí však i další barvy, třeba kouřová či dvoubarevná.

O své potomky se stará stejně dojemně, jako každá kočičí máma. Zhruba od čtvrtého týdne věku začínají být koťátka nejroztomilejší. Zprvu se živí jen mateřským mlékem, později je třeba přikrmovat a pozvolna se tak učí přecházet na stravu, kterou se budou v budoucnu živit. Většinou to jsou speciální kočičí granule, které představují vyváženou stravu s dostatkem výživných látek i vitamínů.

Pokud byste si svou kočku chtěli s sebou vzít i na dovolenou do zahraničí, počítejte s tím, že stejně jako pro vycestování se psem i v tomto případě je nutné dodržovat požadavky dané legislativou České republiky a ostatních zemí. Řadu užitečných rad vám jistě poskytne váš veterinář, který před odjezdem musí vydat potvrzení, že je vaše zvíře zdravé.

 

Zajímavé články na Kvalitní CeZet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *