Zatímco matky dnešních třicátnic a čtyřicátnic rodily své první dítě většinou kolem dvacátého roku i dřív, jejich dcery do mateřství nespěchají. V dřívějších dobách byly totiž značně omezené možnosti seberealizace žen a tak nebylo divu, že naplnění jejich života spočívalo především v brzkém založení rodiny. Stalo se to jakýmsi standardem tehdejší doby. Dnes je všechno jinak, je možné cestovat i vzdělávat se doma i v zahraničí, užívat si, poznávat. Mateřství se odkládá na „potom“.

Žena tak posouvá hranici mateřství, baví se, cestuje, poznává řadu zajímavých lidí i míst, má dobrou práci, která ji baví a přerušit ji mateřstvím by představovalo velkou komplikaci. Když se však potom pro mateřství rozhodne, mnohdy zjistí, že na cestě za plněním svých snů o partnera přišla a že vlastně nemá dítě mít s kým. Je to poměrně častý jev. Tyto ženy po svém boku buď nemají muže žádného, nebo takového, kterému vyhovuje pohodlný život v němž se nemusí v ničem omezovat a který již o dítě příliš nestojí. Řada vztahů končívá v té době krachem a místo hledání výbavičky hledají muže.

Čtyřicátnice uvažující o mateřství to nemají lehké, přesto jich není málo. Plusem pozdního mateřství je totiž to, že tyto ženy mívají pro dítě odpovídající zázemí, disponují dostatkem životních zkušeností i trpělivostí a nadhledem. Minusem často bývá přehnaná  starostlivost o dítě, což se dá však dobře pochopit. Ze zdravotního hlediska je každé těhotenství u maminky nad čtyřicet považováno již preventivně za rizikové. Je zde vyšší pravděpodobnost vzniku vysokého tlaku, chromozomálních odchylek nebo třeba cukrovky. Tyto ženy musí absolvovat odběr plodové vody a jsou pečlivě sledovány lékařem. Jsou-li však v pořádku a zdravé, proti těhotenství ani v tomto věku nemusí být námitek.

The post Maminkou ve čtyřiceti? appeared first on Kvalitní CeZet.