Kana, nebo také dosna je exotická rostlina, která pochází z tropických a subtropických oblastí Ameriky. Její jméno pochází z keltštiny a znamená třtinu či rákos. U nás je vyhledávanou sezónní rostlinou, která dokáže nenapodobitelným způsobem ozdobit terasu, balkon či zahradu. Její výrazné velké květy doslova září mezi ostatními. Zvlášť pěkně vynikne jako solitér zdobící zelený trávník či slunné zákoutí. Pro svou choulostivější povahu se kana nehodí pro pěstování ve vyšších polohách. Miluje slunce a půda, ve které roste, by neměla nikdy vyschnout.
Těší mě, jsem kana
Chceme-li si kanu představit, pak je to 40 – 150 cm vysoká rostlina. V barvě jejích květů převládá červená varianta, dále žlutá, žíhaná, sehnat je možné i kanu růžově fialovou. Běžně bývají k vidění už i dvojbarevné kultivary. Květy jsou výrazné a asymetrické. Zdobné jsou i její listy, které jsou vejčitě kopinaté, zelené s mnohdy červenohnědým nádechem. Plodem kany je trojboká, krátce trnitá tobolka obsahující semena.
Když léto končí, uložte kanu k zimnímu spánku
Kanu u nás můžeme pěstovat od odeznění jarních mrazíků do pozdního podzimu, kdy rtuť teploměru opět padá pod nulu. Mladé rostliny jsou choulostivější a je proto zapotřebí dobře hlídat venkovní teploty, aby je mrazík nesežehl. Jakmile přijdu první mrazíky, velmi rychle totiž spálí rostlině listy. Před zazimováním stonky seřízneme na délku asi 5 cm, hlízy vyjmeme, necháme je oschnout a umístíme do suché rašeliny nebo písku, do teploty 8 – 10 stupňů a necháme ji v klidu přezimovat. Další variantou přezimování je ponechat kanu v původním květníku, pouze ji na podzim seříznout a umístit do sklepních prostor, kde zůstane bez zálivky po celou zimu. Většinou k jaru sama obrazí. Takovéto rostliny v březnu vyjmeme, zasadíme do květináčů a necháme v teple narašit. Posléze je umístíme na světlo a započneme se zálivkou.
Jak kanu pěstujeme?
Abychom mohli využít maximálním způsobem vegetační dobu pro kvetení, je vhodné rostlinu předpěstovat, což uděláme v době od února do konce března. Odenky rostliny očistíme, a pokud jsou dostatečně silné, můžeme je i rozdělit. V tomto případě je však nutné, aby každý z nich měl alespoň jeden pupen, lépe dva, a byl dostatečně velký, aby mohl vyrašit. Do bedýnky si připravíme substrát, odenky do něj vložíme a zakryjeme jemnou vrstvou zeminy. Pokud je zpočátku ponecháme na tmavém a teplejším místě, začnou brzy prokořeňovat. Tehdy je začínáme zalévat. Když naraší a začne se objevovat zelená nadzemní část, přemístíme bedýnku s rostlinami na světlo a dopřejeme jim teplotu 15 – 18 stupňů celsia. Po odeznění mrazíků je již možné je vysadit ven. Pro jejich dobrý růst a bohaté květenství je zapotřebí hluboké humózní půdy. Hnojíme je kompostem, rohovinou, kostní moučkou, případně starým koňským hnojem.
Na výběr jsou jak původní vysoké, tak i kompaktní rostliny, které nemusí mít prostorný záhon a je možné je pěstovat i v zahradních nádobách. Ovšem i kanu vysokou až jeden a půl metru, což je běžně výška, do které dorůstá, lze úspěšně pěstovat v dostatečně velkém květináči.
